My nejsme „Muzeum“ čokolády a marcipánu a neradi slyšíme, když jsme s tím projektem spojováni…
Často se stává, že návštěvníci, kteří neradi čtou, případně těžko rozlišují mezi pojmy galerie a muzeum, přisuzují naši tvorbu, práci a schopnosti projektu, který v Táboře začal existovat dva roky před naší galerií a má díky nákladné reklamě a podpoře táborské radnice, obrovskou publicitu a díky kombinaci těchto dvou faktorů s názvem „muzeum“, také „čestnější“ postavení a předpokládanou popularitu.
Povětšině se automaticky očekává, že jeho kvalita je vyšší, neboť „muzeum je muzeum a galerie je ‚jen‘ galerie…“. A i proto je předpokládáno, že vzhledem k úrovni naší vizuální prezentace i tvorby, nutně tato patří onomu „lepšímu projektu.“ A tak jsme –v lepším případě– považováni za pobočku…
Stává se i to, že jsme osočováni z toho, že na tomto útvaru, „muzeu“, parazitujeme.
Pravda je taková, že jsme kdysi spolupracovali, ale naše cesty se rozešly, v důsledku jednostranně se stupňujících finančních nároků a později i námi odmítnutých snah o asimilaci naší tvorby pod značku „muzea“, odevzdání identity.
Více, kolik můžeme bezpečně prozradit, se uvádí v kapitole historie na našich veřejných stránkách.
Záměrně tedy (a vždy jsme tak činili, aby nedocházelo k mylné domněnce, že chceme, snažíme se či hodláme z pochybné popularity těžit) uvádíme na pravou míru: „MY NEJSME MUZEUM ČOKOLÁDY A MARCIPÁNU“ A NEMÁME S NÍM NIC SPOLEČNÉHO, krom jednoho slova v názvu…
A na druhou stranu si nepřejeme, aby naše práce, tvorba, umění i nikdy nekončící studium problematiky fenoménu čokolády ve snaze o kvalitní informování našich návštěvníků, i k prodeji nabízený sortiment a konečně i expozice, byly přisuzovány komukoli, tím méně právě této „instituci…“
